Koncem února tohoto roku jsem odešel z pozice Online marketing director v eBRÁNA. Měl jsem pod sebou 20 lidí, stovky zakázek, X-milionový obrat, pěknou výplatu, respekt kolegů i klientů. K tomu téměř roční dceru, manželku na rodičovské, hypotéku a něco peněz na účtu. Co mě přimělo změnit „jistotu“ zaměstnání za adrenalin podnikání?

Můj pohled na svět změnila školení Míry Krčka z Procortexu, koučování Michala Gembického (mého současného společníka) a vyčtené a odposlechnuté myšlenky moudrých lidí. Speciálním katalyzátorem bylo mé rodičovství. V důsledku toho všeho se začaly rozcházet mé vnitřní hodnoty a hodnoty firmy.

A teď už ta slíbená moudra.

  • „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil“. Různé varianty téhož vídám a slýchám docela často. Proto mě docela zaráží, kolik lidí věnuje čas a energii blbostem, které prostě neovlivní.
  • Vykroč ze zóny komfortu. Člověka dělají jeho zvyky. Jedinou cestou, jak se zlepšovat a rozvíjet, je zvyky měnit. Pro mě bývalo přirozené lidi nekritizovat, neříkat jim nepříjemné věci. Také jsem každému dával druhou, třetí, x-tou šanci, i když byl objektivně neschopný. Nejbolestivější krok při vystoupení ze zóny komfortu byl první vyhazov. A kupodivu ty další byly už docela v pohodě.
  • Je snazší získat odpuštění, než souhlas. Toto tak pochopit o pár let dřív… Do té doby jsem se šéfem věci předjednával, řešil, konzultoval. Ne vždy pak výsledek odpovídal mé představě. Poté jsem se přestal ptát. A hlavně jsem začal pouze oznamovat. Asi dlouho mi zůstane v hlavě dialog se šéfem: „Karle, než to nařízení pošleš, tak mi to pošli ke konzultaci.“ „Ne, šéfe, až to pošlu lidem, tak ti to přepošlu.“ „eeeeee ee eeee?!?“ „Ještě něco šéfe?“
  • S tím úzce souvisí Když se nezeptáš, odpověď je vždycky NE. Obdobně platí, že nemůžeš čekat jiné výsledky, když to děláš pořád stejně.
  • Jeden pes nemůže honit tři zajíce. Já seděl na třech židlích, z nichž každá by si zasloužila člověka na full-time. Až koučování mi pomohlo se rozhodnout pro jednu jedinou. Rozhodně doporučuji.
  • První zaplať sobě. To je základ knihy Bohatý táta, chudý táta od Roberta Kiyosakiho. Mně se to spojilo s myšlenkou „jen člověk spokojený sám se sebou může dávat ostatním“. Tak jsem se začal postupně zaměřovat 1. na sebe, 2. na rodinu, 3. na práci. Funguje to.
  • Hledej na lidech to dobré. Lekci pozitivního smýšlení o jiných lidech mi „dali“ havajští domorodci. Říká se tomu ho-oponopono. Vtip byl v tom, že když člen kmene udělal něco špatného, zavrženíhodného, sešel se celý kmen a provinilce chválili. Říkali mu, za co si ho váží, za co ho mají rádi. Zahrnuli ho dobrem. A teď si představte, že vám dvanáct lidí říká, že jste férový, umíte svou práci, ocení, že je můžete ve sportu „vymlátit“, ale neuděláte to… Prostě vás půl hodiny chválí. A to i lidi, se kterými si vlastně moc nesedíte. Od toho dne si před jednáním s člověkem, který mi moc nesedí, říkám tři věci, pro které si ho vážím. Dělá to divy.
  • 90 % stresu si člověk působí sám. A tudíž se může vědomě rozhodovat, zda ho daná situace rozhodí, či ne. Vezměme si typickou hlášku rozhozeného člověka „teď jsi mě tedy fakt naštval“. Já ho nenaštval, to se naštval on sám. On se vědomě rozhodl, že se za dané situace (kterou jsem já způsobil) chce dostat do stavu naštvání.
  • Lidé před smrtí NElitují toho, co udělali, ale toho, co v životě neudělali.
  • Když člověk něco opravdu chce, tak se celý vesmír spikne a pomůže mu. To je moje moudro z Alchymisty od Paula Coelha, opakovaně ověřené životem.
  • Každý něco umí. Každý je něčím užitečný. Každý si najde klientelu. Nezačínat je dnes daleko horší, než se mýlit. To jsou moudra z knížky Kopni do té bedny od Setha Godina.
  • Peníze, nebo život? To je knížka od Tomáše Hajzlera. Přečetl jsem zatím pár stránek. Ale uznejte: nestačí si uvědomit jen ten název?

Co ale skutečně rozhodlo? Jedna věta. Jediná otázka: „A co bys udělal, kdyby ses nebál?“ Tato otázka z knížky Kam se poděl můj sýr mnou začala rezonovat každý den. Začal jsem ji pokládat lidem při každé příležitosti. Několikrát denně. A sobě jsem ji tak neustále připomínal. A začal jsem si na ni odpovídat… Odpověď zněla: Odešel bych a podnikal po svém.

Máte také myšlenky, co vám změnily život? Podělte se.

Doplnění po roce najdete v navazujícím článku 18 tipů pro volnonožce po 18 měsících podnikání a tady i tipy na jednoduché mikronávyky na zlepšení nálady i výkonnosti.